Hokejbal
Hokejbal je jedním z nejpříbuznějších sportů lednímu hokeji. Mezi jiné názvy pro tento kolektivní sport patří pozemák a beňďák. V zahraničí je znám také jako street hockey, street ball hockey či hockeyball. Hlavním rozdílem mezi ledním hokejem a hokejbalem je, že hráči po hřišti nejezdí na bruslích, nýbrž se pohybují po hřišti během ve sportovní obuvi. Nehraje se s pukem, ale se speciálním plastovým míčkem oranžové barvy, který se hráči snaží dostat do soupeřovy branky za pomocí hokejek. Povrch hřiště je tvořen asfaltem, případně betonem nebo speciálním plastovým povrchem. Hrací plocha je ohraničena mantinely z tvrzeného plastu.
HISTORIE HOKEJBALU V ČESKÉ REPUBLICE (ČESKOSLOVENSKU) DO ROKU 2006
Hokejbal se objevil na území Československa v 70. letech 20. století. Tehdy šlo však o neorganizovaný sport, kdy se hrálo na nejrůznějších betonových a asfaltových hřištích. V roce 1982 byla sepsána první hokejbalová pravidla a následně byl sehrán první turnaj, který byl pořádán pro základní školy. V roce 1984 došlo k úpravě původních pravidel a byla vydána první oficiální hokejbalová pravidla. V tomto roce se také odehrál první ročník Českého poháru. O dva roky později (rok 1986) došlo k další úpravě pravidel a začaly se hrát první přebory republiky. V roce 1987 se v jihočeském kraji odehrál první regionální turnaj. O rok později (1988) vznikají hokejbalová střediska v Českých Budějovicích, ve sportovním areálu SK Pedagog díky panu Vladimíru Hniličkovi, dále v Plzni, Zlíně a v Karlových Varech. V roce 1988 se také poprvé pořádal 1. ročník Pražského poháru. V roce 1990 byl v Praze založen nový Českomoravský svaz hokejbalu (zkratka ČMSHb). Po založení svazu začaly přibývat městské soutěže a v řadě měst se začala budovat hokejbalová střediska, což mělo za následek přírůstek hráčů. V tomto roce také proběhlo první mistrovství republiky v kategorii mužů, dorostu a žáků. V roce 1991 byla za pomocí pana Hniličky opět upravena pravidla. Vzorem se stala pravidla tzv. dekhokeje ze Spojených států amerických. O dva roky později v roce 1993 vyrazila nová česká hokejbalová reprezentace na turnaj do kanadské Oshawy. Reprezentanti zde vybojovali historicky první velký úspěch českého hokejbalu, když obsadili 3. místo. V tomto roce byla potřetí upravena hokejbalová pravidla (vzor – kanadská pravidla) a byla ustanovena mezinárodní federace – International Street Ball Hockey Fedaration. V roce 1995 obsadila Česká republika 2. místo na prvním mistrovství Evropy v Bratislavě. V roce 1996 se Češi umístili první na mistrovství Evropy a byl podepsán vstup do Evropské hokejbalové asociace. V roce 1997 bylo na území ČR pořádáno 3. mistrovství Evropy mužů a 1. mistrovství Evropy juniorů. Obě naše reprezentace obsadily 2. místa. V tomtéž roce byla zahájena spolupráce s FTVS Univerzity Karlovy v Praze, když zde byl hokejbal zařazen do výuky. V roce 1998 zaznamenala česká reprezentace další větší úspěch, když se v Litoměřicích stala mistrem světa. Další úspěchy v tomto roce přišly, když se Severka Ústí stala mistrem evropských zemí a když se juniorští reprezentanti stali v Jihlavě mistry Evropy. V roce 1999 byla Česká republika třetí na mistrovství světa ve slovenském Zvolenu a počet registrovaných hráčů hokejbalu v ČR překročil 15 000.
V roce 2000 se mužští reprezentanti ČR stali mistry Evropy v Mostě a čeští junioři obsadili 2. místo na MS v Kralupech nad Vltavou. V roce 2001 se Češi stali vicemistry na MS v kanadském Torontu. O rok později v roce 2002 se ČR stala mistrem Evropy v kategorii U20 ve švýcarském Champery, reprezentanti v kategorii U18 se stali mistry Evropy v Rakousku ve Villachu a počet registrovaných hráčů v ČR překročil 25 000. Rok 2003 znamenal pro reprezentanty v kategorii U18 i U16 1. příčku na ME v Rakovníku. Reprezentace mužů obsadila 2. místo na mistrovství světa ve švýcarském Sierre. Rok 2004 přinesl další úspěchy. Česká republika se stala vicemistrem světa v kategorii U20 v Martině na Slovensku. V kategorii U18 i U16 vybojovali hokejbalisté titul mistra Evropy v německém Kaufbeuerenu. V roce 2005 se konalo mistrovství světa v USA v Pittsburghu. Naši hokejbalisté skončili na 5. místě. Dále byla ČR zlatá v kategorii U18 a stříbrná v kategorii U16 na mistrovství Evropy v Ostravě. TJ Spartak OEZ Letohrad se stal vítězem EuropaCUPu 2005 a počet registrovaných hráčů překročil 30 000. V roce 2006 se poprvé představila reprezentace žen ČR na světovém poháru v Martině. Naše hráčky si odtud přivezly bronzové medaile. Reprezentanti v kategorii U16 i U18 byly na ME ve Villachu zlatí.
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA
Pravidla hokejbalu jsou podobná pravidlům ledního hokeje. Největším rozdílem je pravidlo tzv. plovoucí modré čáry. To znamená, že jakmile míček přejede přes útočnou modrou čáru a není pískáno postavení mimo hru, rozšíří se útočné pásmo až na červenou čáru. Jestliže se míček dostane za čáru červenou, útočné pásmo se zmenší a je opět ohraničováno modrou čárou. Další odlišností je, že je zakázán bodyček, který je trestán 2 minutami.
Hokejbalové hřiště má obdobný tvar jako hřiště hokejové. Je 52 metrů dlouhé a 26 metrů široké. Rozmístění čar a bodů pro vhazování je stejné jako v hokeji. Brána je 1,22 metru vysoká a 1,83 metru široká.
V průběhu hry se na hřišti vyskytuje maximálně 6 hráčů z jednoho týmu (5 hráčů v poli + 1 brankář). Hráči se během hry mohou kdykoli střídat z hráčské lavice, ale střídající hráč se musí nacházet v pomyslné zóně, která je vymezena délkou střídačky a vzdáleností 3 metrů od mantinelu. Střídající hráč nesmí zasahovat do hry, než dojde k vystřídání.
Základní hrací doba hokejbalového utkání zpravidla trvá 3x15 minut čistého času. Mezi jednotlivými třetinami je 10 minutová pauza. Utkání je zahájeno vhazováním uprostřed hrací plochy a je zakončeno po 45 minutách závěrečným hvizdem rozhodčího. Je-li stav nerozhodný po řádné hrací době, většina utkání se prodlužuje. V extralize mužů se jede série pěti samostatných nájezdů. Pokud je i po samostatných nájezdech stav utkání nerozhodný, skončí zápas remízou.
Fauly a tresty v hokjebale jsou téměř stejné jako v hokeji. Mezi nepovolené herní činnosti patří vrážení na hrazení, pád pod nohy, krosček, držení, držení hole, hákování, kopnutí, faul kolenem, podražení, nesportovní chování, zdržování hry a mnoho dalších zakázaných činností při hře.
V hokejbale je 8 druhů trestů :
- Menší trest – 2 min
- Menší trest pro hráčskou lavici – 2 min
- Větší trest – 5 min
- Osobní trest – 10 min
- Osobní trest do konce utkání
- Trest ve hře
- Trestné střílení
- Disciplinární trest
VÝSTROJ
Hráči v poli
- Hokejka : Hráči hrají především s hokejkami, které mají čepele z tzv. ABS plastu. Čepele jsou stejně jako v ledním hokeji zakřivené. Toto zakřivení však není pravidly nijak omezeno.
- Míček : Míček je vyroben z umělé hmoty. Jeho průměr je 6,6 a 7 centimetrů a váží 60 až 77 gramů. Hraje se s dvěma typy míčků. Měkké se používají od 0 - 18°C a tvrdé od 18°C. Každý míček musí být schválen International Street Ball Hockey Federetion.
- Přilba : Patří mezi povinné vybavení hráče. Hráči do 18 let musí nosit povinný celoobličejový kryt.
- Rukavice : Patří mezi povinné vybavení hráče. Již se vyrábějí speciální hokejbalové rukavice, ale řada hráčů stále používá rukavice na hokej.
- Chrániče loktů : Patří mezi doporučené vybavení.
- Chrániče kolen : Patří mezi doporučené vybavení.
- Chrániče holení : Patří mezi doporučené vybavení. V poslední době se začaly vyrábět chrániče, které jsou lehčí, ohebnější a také se v nich lépe běhá.
- Suspenzor : Patří mezi doporučené vybavení. Košík suspenzoru chrání rozkrok hráče.
- Dres : Všichni hráči ze stejného týmu jsou povinni mít na sobě stejný dres.
- Kalhoty : Všichni hráči ze stejného týmu jsou povinni mít na sobě stejné kalhoty.
- Stulpny : Stulpny se oblékají na nohy přes chrániče holení a kolen.
- Sportovní obuv : Každý hráč musí nosit sportovní obuv. Jednou z doporučených je celokožená obuv s odpruženou patou.
Speciální výstroj pro brankáře
- Brankářská maska : Patří mezi povinné vybavení. Je totožná s hokejovou maskou.
- Vyrážečka : Speciální rukavice, kterou má brankář má na ruce, ve které drží hůl.
- Lapačka : Speciální rukavice s košíčkem určená na chytání střel. Brankář ji má nasazenou na ruce, ve které nedrží hůl.
- Brankářská hůl : Brankář ji drží ve vyrážečce. Má jiný tvar než hůl pro hráče v poli.
- Vesta : Brankář ji nosí pod dresem. Chrání ho před prudkými střelami.
- Betony : Brankář je má nasazeny na nohou. Jsou to speciální chrániče nohou, určeny k chytání střel.
